← Religionistika

Jak napsat (a nepsat) odbornou práci:
Zásady, návody, časté chyby

David Zbíral

Úvod

Účelem tohoto textu je poskytnout studentům několik rad, jak psát kvalitnější seminární, bakalářské či magisterské práce a jakých chyb se vyvarovat. Jde o stručnou a velmi výběrovou příručku, v žádném případě ne o ucelené pojednání, a všichni studenti a začínající badatelé jedině získají, pokud rozpoznají její neúplnost a sáhnou po systematických příručkách, například těch, které uvádím níže v doporučené literatuře.

Většina příkladů oborově spadá do religionistiky a vzešla z pedagogické praxe (mé a příležitostně mých kolegů) na Ústavu religionistiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity.

Gramatika

Základem dobré práce je korektní pravopis a sloh. Pokud si něčím nejste jisti, otevřete Internetovou jazykovou příručku Ústavu pro jazyk český nebo Pravidla českého pravopisu.

Základy koncipování práce

Výběr tématu: O čem, proč a pro koho píši?

Pokaždé, když koncipujete nějakou odbornou stať, si nejdříve pečlivě zodpovězte tyto otázky:

1) O čem píšete? (Téma.)

2) Co se chcete dozvědět? (Výzkumné otázky.)

3) Proč by o tom měl vědět váš čtenář?[1] (Má můj výzkum nějakou teoretickou, faktografickou či sociální relevanci? Přináší něco nového a zajímavého?)

Zásada číslo 1: Nepište učebnici

Upřesnění tématu: Jaké jsou mé výzkumné otázky?

Jak postupovat?

Jaká bude kompozice mé práce?

Několik základních poznatků a aforismů o odborném psaní

Od první verze práce k definitivní: Úpravy a přepisování před odevzdáním práce

Analytický přístup

Základem vědeckého psaní je analytický přístup. Následující zásady a postupy vědecké analýzy vám mohou usnadnit první kroky.

 

Jednotlivé části práce

Úvod

Závěr

Seznam pramenů a literatury

Časté chyby v odborném stylu

Tato část se zaměří na časté chyby v argumentaci a odborném stylu. Díky názorným a místy extrémním příkladům (avšak v drtivé většině převzatým ze skutečných studentských textů) se zde naučíte, jak rozpoznat některé typické chyby, kterých je dobré se vyvarovat.

Chyby v argumentaci a kompozici

Zamlžení argumentační linky

Nelogické vyvozování

„Spolu s evangeliem Markovým a Matoušovým se [Lukášovo evangelium] řadí mezi tzv. synoptická evangelia, tj. dají se srovnávat.“ Jde o informaci, z níž je vyvozen důsledek, jenž z ní žádným způsobem nevyplývá. Z toho, že se řadí mezi synoptická evangelia, přece nevyplývá, zda se dají či nedají srovnávat.

Arbitrární nebo jednostranné zobecnění

Zobecňování je jedním ze základních projevů analytického přístupu. Vědecké zobecňování ale musí dodržovat některá pravidla, zejména nesmí být jednostranné (nesmí opomíjet důležité skutečnosti) či arbitrární (nejasně či chybně postavené).

„Tato podobenství [v Evangeliu podle Lukáše] jsou srovnatelná s dnešními přirovnáními a mají v určité situaci zdůraznit, že člověk, který věří, bude vždy za svoje činy a pomoc bližnímu odměněn.“ To jistě o některých platí, ale zde se to tvrdí všeobecně, což vůbec neodpovídá skutečnosti, obsah je ve skutečnosti velmi různorodý.

Autor neřeší uspokojivě napětí či přímo rozpory ve svém textu

Další častou chybou je, když autor neřeší zjevné či implicitní rozpory svého textu, případně napětí v něm existující. Tato chyba často jde ruku v ruce s nevyužitím spojek, které by na dané místo logicky patřily.

„Počas celého evanjelia nám Lukáš prezentuje Ježiša ako človeka z mäsa a kostí. Oslovenia ako ‚Boží syn‘ či ‚Syn človeka‘, sú v celom diele veľmi výrazné.“ Tyto dvě věty jsou v napětí, ne-li rozporu. Toto napětí je potřeba buď explicitně vyjádřit (například odporovací spojkou) a vyřešit, nebo zvážit, zda obě věty skutečně platí.

Autor svou argumentaci zbytečně oslabuje a zamotává se do ní

„Do té doby sebevražda byla okrajovým tématem, ani u Augustina sebevražda není významný předmět jeho zájmu, ale věnuje se jí v několika svých dílech.“ Lépe: „Do té doby byla sebevražda okrajovým tématem. Ani u Augustina sice není nejvýznamnějším předmětem zájmu, přesto se jí však věnuje hned v několika svých dílech.“ Hned to zní jinak, že?

„Tématicky se práce bude snažit vyhnout problematice mučednictví, což nebude úplně jednoznačné, jak už bylo naznačeno.“

Autor přehnaně poukazuje na omezení, nedostatky a nezpracovaná témata

Patří jistě k badatelské poctivosti čtenáře vhodně upozornit na omezení vlastní práce, její nedostatky a nepokrytá místa. Pokud se ale takové poukazy opakují příliš často, začnou čtenáře velmi brzy unavovat. Dbejte na to, abyste poukazy na omezení práce a nezpracovaná témata spíš probudili čtenářovu zvídavost a motivovali ho k dalšímu, vlastnímu studiu, než abyste probudili jeho nedůvěru vůči práci, o které donekonečna omíláte, jak je omezená, fragmentární a problematická a jak nevystihuje zkoumaný fenomén v celé jeho bohatosti a šíři. Tak je to vždy, takže se uvolněte!

Jako argument je použito něco, co tvrzení logicky podpořit nemůže

„Křesťanství zasahovalo do všech aspektů lidského života, zdraví tedy nemohlo být výjimkou. V angličtině dokonce slovo holiness (svatost) a healing (léčení) pochází ze stejného etymologického základu wholeness (celost, neporušenost).“ Jak souvisí zasahování křesťanství do všech aspektů života s etymologií anglických slov?

„Jestli měl Ježíš skutečně pokrevní sourozence, a nebo pouze bratrance a jiné příbuzné, je diskutabilní, neboť mnoho lidí si myslí, že Marie byla celý svůj život panna.“ Že si toto mnoho lidí myslí, znamená, že diskuse (kdesi mimo vědu) probíhá, ale ne, že je to diskutabilní. Lidé si myslí věcí...

Nedořešené předesílání něčeho, co teprve bude rozpracováno

Nedůsledné, nepřesné a nelogické formulace

Chybějící obecný termín

Jednou z nejčastějších chyb v odborném slohu je chybějící obecný termín. Formulace je po vynaložení určitého úsilí obvykle víceméně pochopitelná, mějte však na paměti, že autor odborného textu nesmí usilovat jen o rámcovou pochopitelnost, nýbrž o přesnou a důslednou formulaci. Čtenáře nesmíme zbytečně zdržovat ani ho nechávat na pochybách ohledně toho, co přesně chceme říci.

„Tato práce se zabývá mučednictvím ve sv. Augustinovi.“ Správně: „Tato práce se zabývá pojetím mučednictví v díle sv. Augustina.“

„Pykání za tresty na místě, kde člověk hřích spáchal, se však Tomáš Akvinský snaží potlačovat, a omezit tak případný výskyt revenantů.“ Ne spíš výskyt představ o revenantech u věřících?

„Kryje se hranice odčarovanosti a začarovanosti světa s katolictvím a nekatolictvím?“

„Ve druhém okruhu, jenž se věnoval vztahu mýtu a rituálu, byla v archeologických interpretacích identifikována priorita mýtu před rituálem [...].“

„Delenie ‚učené-ľudové‘ je v práci teda založené na získanom vzdelaní [...].“

„V úvodní části se budu stručně věnovat kořenům nemoci jako Božího trestu.“ Správněji: „V úvodní části se budu stručně věnovat kořenům pojetí nemoci jako Božího trestu.“

„Proporce ďáblů jsou na vyobrazení odlišné od lidí.“ Správněji: odlišné od lidských.

„Dalším badatelem, který se zabývá studiem vidění v rámci výchovy a komunikace a vztahu mezi učeneckou a lidovou kulturou, je Carl Watkins.“

Nevhodně zvolený obecný termín

„Sebevražda představovala neutrální pojmenování aktu dobrovolné smrti, zatímco ve středověku se z toho stal termín hodný odsouzení.“ Termín hodný odsouzení? Ne spíše čin?

„Augustin zmiňuje, že sebevrahy lepší život nečeká. Ale neuvádí konkrétní podobu, co se jim stane.“ Podobu?

„Také v evangeliu postrádám záležitosti o postavě Máří Magdaleny.“

„Cílem práce bude za prvé vysledování strategií náboženské netolerance lamy buddhismu diamantové cesty Ole Nydahla v jeho autobiografiích [...].“ Netolerance není jednání, takže spojení se slovem „strategie“ působí podivně.

„[U]čení [této skupiny] je nápadně podobné Alkibiadově christologii.“ (Neshoda v míře obecnosti; spíše christologie této skupiny se podobá christologii Alkibiadově.)

Slova nejsou na svém místě, je použita chybná syntaktická či logická vazba, valence je chybná či neúplná

„Ve slově sebevražda vyjadřuje příslovce ‚sebe‘ v návaznosti na slovo vražda/vrah, že původcem děje je i jeho cílem.“ V návaznosti na slovo vražda? Zdánlivě pěkně znějící, ve skutečnosti však nesmyslná formulace.

„Projekt chce v experimentálním paradigmatu implicitně asociačního testu / IAT [...] prozkoumat rozdíly mezi asociacemi vázanými na kategorii ‚duše‘ a ‚těla‘, tedy dvě kategorie, které stávají v současném kulturním euroamerickém kontextu blízko sebe a tvoří jednu možnou osu náboženských reprezentací.“ Reprezentací čeho?

Nesouvislé vrstvení myšlenek, vět a argumentů bez vhodných syntaktických propojení

Dvojí odporovací poměr

Častá chyba. Nepoužívejte dvojí odporovací poměr, nýbrž uveďte argumenty pro, argumenty proti a pak proveďte syntézu (vhodná argumentační struktura je teze – antiteze – syntéza).

„Nicméně nesmíme si myslet, že by vyšší vrstvy nectili svaté, pro nižší vrstvy však byl důležitější.“

Zapojování irelevantních informací a témat

Různé typy

Zahrnování informací, které nemají vztah k výzkumným otázkám nebo je tento vztah jen velmi vzdálený a nejasný. Autor se tak obvykle buď snaží nahnat znaky, nebo (což je častější) chce čtenáři honem sdělit vše, co se dočetl, bez ohledu na to, zda to má nějaký vztah k jeho tématu.

Zapojování informací z odlišných diskurzů, které nemají pro zvolený diskurz žádnou informační hodnotu

„Jsou i různé spekulace, že byla Ježíšovou milenkou a dokonce, že spolu měli dítě, které je legendárním Svatým grálem. Tyhle legendy ovšem nejsou nijak potvrzeny.“ Pokud nejsou potvrzeny, proč o nich v odborném textu o Lukášově evangeliu (nikoli o esoterické recepci evangelijních vyprávění) vůbec psát?

Zbytečné opakování stejné informace

Je zbytečné a neobratné opakovat informaci, která v textu již o pár odstavců výše v téže nebo mírně obměněné podobě byla.

„Tertullianus zastával v názorech opačné mínění než Klement. [...] Názorově se rozcházel se svým současníkem Klementem Alexandrijským.“

„Předpokládám, že tyto strategie budou hrát nedílnou součást utváření jeho narativní identity. Domnívám se, že budou tvořit důležitou část toho, jak Nydahl definuje sám sebe [...]“.

Mlácení prázdné slámy

Neurčité, nic neříkající fráze, které jsou buď samozřejmé, nebo nejdou k jádru problému, nebo jsou konečně natolik dalekosáhlé a obecné, že jsou v podstatě empiricky nedoložitelné. Možná na první čtení vypadají hezky, ale jejich analytický potenciál se blíží nule.

„Výzkum za poslední tři dekády ukázal, jak moc nemoc ovlivňuje sociální a politické změny, ekonomickou situaci, jaký má dopad na intelektuální a kulturní prostředí. Západní civilizace byla nemocemi ovládána v nejrůznějších časech i místech, často s velmi hrozivými dopady.“

„I neplodná manželství, pokud byla založena na lásce mezi partnery, dokázala překonat obtíže své doby.“

„V Betleheme sa narodil Márii a jej mužovi Jozefovi syn Ježiš, ktorého vložili do jaslí zabaleného do plienok. Tu vzniká kontrast jednoduchosti s veľkosťou tohto ešte malého dieťaťa.“

„Vybízeli k mučednictví, což se v té době a době předtím nedělo.“

„O Ježíšově učení v útlém věku a jeho původu se zmiňuje pouze text Lukášova evangelia. Z toho vyplývá, že Lukáš se opravdu podrobně zaměřuje na postavu Ježíše.“

„Ježíš napříč evangeliem vystupuje jako zastánce ubohých a trpících, nejspíš to také byl Lukášův záměr ukázat takto postavu Ježíše.“

„Tento úryvek dokazuje, že Marie byla Alžbětina příbuzná.“

Učebnice

Opakování obecně známých, povšechných informací. Tento přístup je obvykle založen na mylném dojmu, že vzorem odborné práce je učebnice. Tato chyba se často objevuje u studentů, kteří mají málo zkušenosti specializovanou odbornou literaturu (odborné studie).

Řešení: pozorně si projděte několik specializovaných, skutečně odborných článků (například v časopise Religio: Revue pro religionistiku). Analyzujte, jak jejich autoři postupují.

Traktát

Text plný subjektivních názorů a autoritativních tvrzení, která nejsou podložena argumenty. Říkáte čtenáři, jak co je nebo „jak je potřeba to vidět“, aniž byste zdůvodňovali proč a svá tvrzení dokládali.

Přehnaná snaha o vědecký sloh na nesprávném místě

Přemíra frází, které nezkušený autor pokládá za typické pro vědecký sloh. Občas svou překombinovaností ve skutečnosti zatemňují, co chce autor říci, nebo vedou přímo k logicky nevyhovujícím formulacím.

„Výběr metodiky výzkumu byl přizpůsoben Leachově metodice, neboť projekt vychází převážně z Leachových závěrů a tvrzení.“

„Pro ty je přijatelnou možností, jak dát vzniknout úplné rodině, forma adopce dítěte.“

„Umím si představit, že pouhé sdělení touto formou by v široké veřejnosti mělo minimální – nebo při extrémně odlišném názoru snad žádný – přesvědčivý vliv na souhlasné stanovisko.“

„V druhé části se pak zaměřím na konkrétní nemoci, jejichž vznik a rozšíření byl tomuto konceptu nemoci připisován.“

„Obecné otázky o religiozitě, před kterými stojí psychologie náboženství, respektive kognitivní religionistika, se odehrávají na rovině mapování fenomenálně dostupných momentů náboženskosti [...].“

„Skupina asociací reprezentujících negativní reprezentace [...].“

„Samotná data budu z textu získávat skrze perspektivu relevance ke zvoleným výzkumným otázkám.“

Rétorický či přehnaně literární sloh

V některých oborech se sice v určité míře užívá, ale většinou se můžete spolehnout na staré dobré přísloví, že méně bývá více.

„Sexualita. Fenomén, který je s každým lidským jedincem, a proto i celou společností spjat tím nejtěsnějším poutem. Fenomén, který prostupuje osobnost člověka, je jeho součástí a projevem.“

Vědecký plurál

Vědecký plurál („na následujících řádcích se pokusíme nahlédnout...“ apod.) se (samozřejmě kromě případu, kdy je autorů skutečně více) spíše nepoužívá. Volí se buď první osoba jednotného čísla (já), nebo formulace neosobní („zdá se, že...“, „uvedené příklady ukazují...“, „je tedy zřejmé, že...“, „můžeme uzavřít, že...“ apod.; že jde o tvrzení autora práce, je jasné z toho, že není připojen odkaz na literaturu). Ať už zvolíte kterýkoli z těchto dvou způsobů, dbejte na to, aby váš text byl v tomto ohledu jednotný.

„Abychom dokončili úvodní teoretickou část, nastíníme si další problém, který vyvstává při zkoumání ‚lidu‘“: působí nabubřele a neobratně.

Chybějící odkazy na zdroje (špatná procitovanost)

Odborné texty musejí být důsledně procitované – co informace, to odkaz! Obecně vzato musí být prakticky u každého odstavce (leckdy dokonce věty, zejména pokud začínáte pracovat s jiným zdrojem, než z jakého čerpáte informace pro větu předchozí) poznámka pod čarou s odkazem na zdroj. Výjimkou jsou jen slovníkové, všeobecně známé a nespecifické znalosti, o kterých se nepředpokládá, že by je čtenář mohl chtít sledovat a dále prověřovat (životní data sv. Augustina apod.). U těch odkaz být nemusí.

„Kdosi dokonce spočítal, že za celou dobu existence křesťanské církve se na Petrově stolci vystřídalo 39 papežů majících vlastního potomka.“

Extrémní (a autorský zákon porušující) podobou nedostatečné procitovanosti je vyslovené rozkrádání cizích textů čili plagiát – přebírání bez citování.

Nadměrné odkazování na kompozici či strukturu argumentace

Nadměrné odkazování na kompozici či strukturu argumentace je neobratné a obvykle značí, že není zcela jasná ani samotnému autorovi.

Řešení: vyjasnit kompozici či argumentaci, takovéto odkazy pak nebudou potřeba.

„Ale všechno po pořádku, k tomuto tématu se ještě dostanu níže.“

„Těmto věcem se věnuji v kapitole druhé, a abych se dostala k jádru věci, tak přímo o antikoncepci se píše v odstavci 14 s názvem Nedovolené způsoby regulace plodnosti.“

„Ale to už trošku odbíhám od zadání mé práce, které jsem si stanovila.“

„Dostala jsem se k závěru svého příspěvku a považuji za důležité shrnout jeho základní myšlenky.“

Nadměrné poučování čtenáře

Zbytečné využívání „poučujícího“ slohu, vedení čtenáře „za ručičku“. Na správném místě může jít o dobrý nástroj či slohové ozvláštnění, ale někde je vysloveně nevhodné. Obvykle je typem nadměrného odkazování na kompozici.

„Celý tento problém je dost složitý. Aby jej čtenář dokázal lépe pochopit, vrátíme se teď o krok zpět a podíváme se na...“

„Ovšem jaké to bude s aktivitami na církvi ‚nezávislými‘, to se dozvíme v další kapitole.“

Bezradnost při vyvozování závěrů

Bezradnost při vyvozování závěrů často pramení z toho, že jste si nestanovili přesné cíle nebo jste je v práci nesledovali dostatečně důsledně a jasně.

„Tudíž celkový obraz postojů římskokatolické církve k antikoncepci bude asi poněkud rozporuplný, což je v podstatě zajímavějším závěrem, než kdybych došla k společné jednotě.“

Nové informace v závěru

V závěru by se v podstatě neměly objevovat nové informace. Závěr má spíše shrnovat výsledky práce, eventuálně je nově formulovat, ne však předkládat nové informace a nová témata. Z nových témat může maximálně naznačovat další navrhované směry výzkumu.

Schovávaná

Další rozšířenou chybou je svou myšlenku (to, co chcete tvrdit) čtenáři nesdělovat, nýbrž ji před ním sofistikovaně skrývat.

„Podobné smýšlení můžeme nalézt i v dalších kulturách – Babylónii, Egyptě nebo Mezopotámii. Křesťanský pohled na nemoc pak byl nejvíce ovlivněn židovským prostředím.“ Tvrdí autor, že vedle židovství ovlivnilo křesťanský pohled na nemoc i babylonské, egyptské či mezopotamské prostředí? Ve formulaci je to implicitně obsaženo. Pokud to ale chce autor tvrdit, měl by to uvést výslovně. Pokud to tvrdit nechce, neměl by to tvrdit ani implicitně (v náznaku). Čtenář vědecké práce má mít možnost kriticky posoudit autorovo tvrzení, tvrzení tedy musí být co nejjasnější.

„Z této práce bychom měli mimo jiné pochopit, jaké myšlenky přinesl do našich zemí.“ Mimo jiné? Je třeba jasně deklarovat všechny hlavní cíle práce, toto zní jako položka menu v nekvalitní restauraci typu „Katovo tajemství“.

Chyby v názvech prací a kapitol

Nevýstižné názvy

Názvy, ze kterých není jasné, co si pod nimi představit.

Dlouhé, popisné názvy

Dlouhé, deskriptivní názvy sluší popisku obrázku v knize Julese Vernea či satiře, ne však vědecké práci. Ve vědecké práci (zejména pokud ji název nemusí prezentovat a „prodávat“ na pultech knihkupectví) obvykle upřednostníme jasné, analytické názvy.

Příklady dobré praxe

Přehlednost kompozice a argumentačního postupu

Koncipování výzkumu, volba výzkumného designu, návrh výzkumného projektu

Koncipování výzkumu a volba výzkumného designu – úvod

Vybrané typy výzkumů a výzkumných prací

Stav bádání o nějakém tématu

Zbíral, David, „Současné bádání o středověké inkvizici: Stav, směřování, perspektivy“, Český časopis historický 110/1, 2012, 1-19.

Konfrontace a propojení dvou či více teorií

„Pojetí něčeho u někoho“: Vybrané téma v nějakém prameni či menším souboru pramenů

Vitásková, Magdaléna, „Avicennovo učení o lásce“, Religio: Revue pro religionistiku 20/1, 2012, 107-122.

Velkorozsahové kódování textů

László, János, The Science of Stories: An Introduction to Narrative Psychology, London – New York: Routledge 2008. [Teoretická východiska, vysvětlení metodologie (asi samo o sobě nepostačí jako praktický návod, nicméně velmi užitečné), příklad velkorozsahového kódování – téma maďarského nacionalismu.]

Slingerland, Edward – Chudek, Maciej, „The Prevalence of Mind-Body Dualism in Early China“, Cognitive Science 35/5, 2011, 997-1007. [Studie argumentuje, že starověká Čína, která se často vyjímá z dualismu duše-tělo a pokládá se za holistickou, neposkytuje tyto doklady. Založeno na velkorozsahovém kódování. E-zdroje MU, p.]

Interpretační zpracování souboru archeologických zpráv

Katalog vizuálního materiálu

Šuba, Josef, Komentovaná databáze fotografií božítělových procesí na jihovýchodní Moravě ve 20. století, bakalářská diplomová práce, Brno: Masarykova univerzita 2012. [IS MU.]

Překlad (případně i edice) pramenného textu s komentářem

Bozóky, Edina (ed. et trans.), Le livre secret des Cathares: Interrogatio Iohannis, apocryphe d’origine bogomile, Paris: Beauchesne 32009.

Pokorný, Petr (trans.), „Tomášovo evangelium“, in: Wolf B. Oerter – Petr Pokorný (eds.), Rukopisy z Nag Hammádí I: Kodex II/2-7, Praha: Vyšehrad 2008, 65-182.

Radding, Charles M. – Newton, Francis, Theology, Rhetoric, and Politics in the Eucharistic Controversy, 1078-1079: Alberic of Monte Cassino against Berengar of Tours, New York: Columbia University Press 2003.

Recinová, Monika (ed. et trans.), Melitón ze Sard, O Pasše (Peri Pascha), Červený Kostelec: Pavel Mervart 2010.

Návrh výzkumného projektu – úvod a obecné rady

Obsah návrhu výzkumného projektu – různé

Časté chyby v návrzích výzkumných projektů obecně

Sloh – různé

Téma projektu, jeho rozsah a zaměření

Název

Anotace

Klíčová slova

Teoretická východiska a cíle

Posun ve stavu bádání

Způsob řešení

Různé

Výzkumné otázky

Způsob získávání dat a jeho relevance k výzkumným otázkám

Postup řešení

Očekávaný přínos a využitelnost výsledků projektu

Citovaná literatura

Některé časté chyby v koncipování výzkumu

Vyvracení „strašáka“

Objevování Ameriky

Některé časté chyby v návrzích výzkumných projektů

Nepochopení základních pojmů teorie vědy

Doporučená literatura

Eco, Umberto, Jak napsat diplomovou práci, přel. Ivan Seidl, Olomouc: Votobia 1997.

Kubátová, Helena – Šimek, Dušan (eds.), Od abstraktu do závěrečné práce: Jak napsat diplomovou práci ve společenskovědních a humanitních oborech: Praktická příručka, Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci 2007.

Mills, Charles W., „Dodatek: Intelektuální mistrovství“, in: id., Sociologická imaginace, Praha: SLON 2008, 211-244.

Picha, Marek, „Základy odborného výzkumu“, in: Břetislav Horyna – Josef Krob (eds.), Cesty k vědě: Jak správně myslet a psát, Olomouc: Nakladatelství Olomouc 2007, 147-154.

Šanderová, Jadwiga, Jak číst a psát odborný text ve společenských vědách, Praha: Sociologické nakladatelství 2009.

Doporučené kurzy

RLB274 Psaní odborných textů v religionistice (FF MU)

 


Publikování této verze: 13. 4. 2015 12:39

Sepsání: 5. 8. 2011 a průběžně

Poslední celková revize: 5. 8. 2011

První vydání na internetu: 5. 8. 2011

Počet normostran (v přepočtu): 30

Počet slov: 9326

Umístění: http://www.david-zbiral.cz/odborne-prace.htm



[1] Marek Picha, „Základy odborného výzkumu“, in: Břetislav Horyna – Josef Krob (eds.), Cesty k vědě: Jak správně myslet a psát, Olomouc: Nakladatelství Olomouc 2007, 147-154.

← Religionistika