Cesta do tiché země
David Zbíral
Recepis
Hasičským hákem o klekání
vytrhni zuby přirovnání
mamutí tísní
dodej říz písni
hubu si načerni
pohodou večerní
a z hlubin termoforu
vylov metaforu.
David Zbíral, 3. 4. 2005
V rozích
Tíživé ticho úterních popelnic
mazlavá břečka ztrácí se ze silnic
v rozích rozkvétají stíny
a že jsi divný, jiný
rozkvétáš s nimi, něco slyše
vzdáleně
a tiše
David Zbíral, 7. 2. 2009
Odpověď
Ozvěna se přikrade
zamyšleným žlutým tichem,
odmlčením klekání
Zaslechneš přisáté vzlyky z vagónů šera,
zpoza skleníkových mříží,
a slzy, na které čekáš,
zavolají v odpověď.
David Zbíral, 11. 11. 2005
Šťastná
Jsi staletě šťastná na popelnici hvězdy
Pod pohřební slitinou prsu
lůno objevilo klopýtání
Rozevřený vějíř klín
rozplakává zdroj kotlů
hvězdný motor
a vůbec
David Zbíral, 11. 11. 2005
Lampy
Lampy zvrací do ulic žlutou záři
jak závěsná mrtvola lunochoda
a neurotický pes vyje
pod oknem kde se svítí
na můj vkus hlučné ocelové sovy pořádají antimyšální razii
na náměstí pusto jen morový sloup se tu bázlivě krčí
a vrhá na žulovou stavebnici vějíř stínů
překlopená obloha je plná inkoustu
proletěla jí hvězda která trpí světelným tikem
domy mrkají žlutýma očima
jak staleté svůdkyně nalíčené novou omítkou
jedna nedávno zemřela
byla to má dobrá známá
s úctyhodným obvodem pasu
jezdila tramvají a pouštěla sednout staré lidi
oceány moudrosti v níž se projevuje skleníkový efekt
globální oteplování
ledovce tají
oceány se vylévají
šílený řidič zvoní jak uniformovaný Quasimodo
vagóny povrzávají
do lamp vsadili místo žárovek ohnivé opály
marnotratní elektrikáři s mílovými plnovousy černými jak kolomaz
kterou jsem se umazal při oslavě desátých narozenin
byla tam má láska Barunka s oblým zadečkem
její matka statná čtyřicátnice na mě blýskala zlatými zuby
a blábolila jako blázen
který se snaží zesílit mříže v Černovicích těsně u školky
kde si hrají smutné děti
a plochá učitelka
jim rozdává čaj s mlékem a gumový loupák
škoda máku
je pryč
smrt a rekviem
mohli ho využít líp
jenže neměli za něco fantazie
která bují v hvězdných rozměrech
a napadá na levou nohu
nebo pravou koho to zajímá
vzduchem se plouží kouř
na hranicích továrních kotlů a benzínových motorů pálí čarodějnice
neobnovitelný přírodní zdroj
motor rachotí vrní jak nemluvně
pak konečně přisátý k nádrži matčině prsu usíná...
usíná...
usíná...
spí...
David Zbíral, 14. 9. 1998
Le regardeur
Épier les abysses résonants
pour voir des sous-marins déculottés
jusqu’au squelette de Titane
percevoir
regarder
observer
pénétrer par l’œil sourd-muet
s’incarner
dans le corps calcaire de Neptune
qui additionne sans cesse
les cinq cent cinq seins
des néréides
et s’en sent
sans sens...
David Zbíral, 7. 12. 2000
Pozorovatel
Hledět, pohlížet, prohlížet
prorážet hluchoněmým okem
rezonující hlubiny
Pomrkávat na ponorky svlečené z kalhotek
nahounké až na titanový skelet
Ukrýt se na tajném korálovém místě
ve vápenité ulitě vládce moří
a zkoumat rejdění ploutevnatých panen
počítat očima
jedna dvě tři
dechem šetři
tři a třicet a tři sta
matematika jediná je jistá
leč Bože, ach
ňader Néreoven je více
než na kolik mi v hlubinách
stačí plíce
David Zbíral, 24. 10. 2009
Assis né
Assis, nébo né,
un qui étude
assassiné
David Zbíral, 10. 3. 2003
Le Roi
Le roi araignée
ne règne plus.
Le roi roitelet
le pauvre petit roi
kralitchèque
en tchèque
a disparu
à Paris
David Zbíral, 1. 3. 2003
Écrire
Écrire
un chef d’œuvre
Décrire
un œuvre du Chef
Mécrire
un œuf de chèvre
David Zbíral, 25. 3. 2003
Le sol automnome
Le sol automnome
couvert de filles mortes
brunes, jaunes et rouges
crache
une réplique
sanglante
David Zbíral, 11. 11. 2002
Je vais te chercher
Relier
ressortir
se raccrocher
Tu es dans l’oubli
blie blie
blie
Depuis la Porte d’eau fine
jusqu’à la Porte d’enfer
dans les yeux de toutes les Japonaises
pamplemoussé et écorché
je vais te chercher
Et si je ne te trouve pas
je vais écrire au ministre
des affaires sinistres
David Zbíral, 7. 2. 2009
Hranice
Kostlivci květin
motýli listů
kalichy tajin
okraje mostů
Pletiva zahrad
svodidla žití
volání najád
směrovky hatí
Podpatky kouzel
námraza světů
kdo by se vzpouzel
hranici letu
David Zbíral, 29. 10. 2010
Poslední
Toulat se odmlčením mezi zvuky,
klopýtat od krystalu ke krystalu
vteřinou trapného ticha
za zmrzlou duši,
za mrtvé, kteří šedě sní ve zkřehlé zemi,
za studené mramorové lůno posmrtné matky,
za nalézání odpovědí
a otázek,
za vše, co zemřelo a prošlo stěnou plamene
do říše smrti a znovuzrození,
říše ozvěn a odrazů, které se vracejí silnější
Tiše poslouchej,
jak rudé květy rozplakávají sníh,
než uvadnou,
než přijde to, na co čekáš,
co čeká na tebe
David Zbíral, 28. 10. 1998
Publikování této verze: 28. 2. 2011 15:41
Umístění: http://www.david-zbiral.cz/Zima2.htm