← Dračí doupě

Předměty obsahující magenergii

David Zbíral a kolektiv

Vážené kolegyně, vážení kolegové!

Dostává se vám do rukou stručná studie, která si vytyčila tento cíl: podrobněji rozebrat, jak vlastně v praxi probíhá extrakce magů z vybraných předmětů obsahujících magenergii, již může alchymista využít pro své účely, a popsat nejvhodnější techniku a dobu sběru.

 

Forem, v níž se extrahovatelná magenergie může ukrývat, je mnoho. (Obvykle jde o přírodniny, ve velmi vzácných případech o vyrobené předměty.) Některé extrémnější frakce alchymiststva obhajují tvrzení, že se magenergie dá vyextrahovat naprosto ze všeho: jde prý jen o vynalezení či volbu správné technologie. Náš kolektiv se kloní spíše k názoru, že magenergie je věc vzácná a rozhodně není vázána ve všem. (Tento názor jsem při hlasování o zařazení této věty jednomyslně schválil, jelikož s ním nesouhlasilo jen několik málo členů našeho kolektivu, které ovšem neznámý pachatel těsně před hlasováním o uvedeném tvrzení zamkl v jejich laboratořích, tudíž se nemohli diskuse zúčastnit.)

U některých předmětů postup a doba sběru hrají nesmírně důležitou roli, jiné artikly jsou „tolerantnější“ a obsahují magenergii prakticky pokaždé. To je třeba případ posvátného dubu. V některých případech též množství magenergie kolísá; v době nejvhodnější ke sběru je hodnota nejvyšší, v době uprostřed periody – tedy mezi předchozím a nadcházejícím vhodným obdobím sběru – je nejnižší, nezřídka dokonce nulová. Hodnota magenergie není náhodná, nýbrž závisí na adekvátnosti doby a použité techniky sběru.

Rostliny obsahující magenergii se objevují častěji v kruzích magie (viz PPE-postavy str. 130) než na místech magicky neutrálních, ale toto pravidlo má, jako každé, své výjimky.

Alespoň tolik bychom na úvod řekli k extrahovatelné magenergii obecně. Nyní se pokusíme být konkrétnější.

 

Žalud posvátného dubu může být sbírán prakticky kdykoli. Obsahuje magenergii ve všech ročních obdobích. Musela by se vyskytnout velmi nepříznivá konstelace vesmírných těles, aby byl žalud posvátného dubu maguprostý.

Procedura sběru je velice jednoduchá. Existuje pouze jedno pravidlo: žaludy lze pouze sbírat ze země; nedoporučujeme je trhat. Setřepávání je rovněž nepřípustné. Jinak žaludy nemusejí být zralé a mohou tedy často obsahovat méně magenergie. Jsou obvykle také proradnější av případě extrakce nezřídka vážně poškodí destilační aparaturu, laboratoř i samotného alchymistu, alespoň pokud se dá vycházet ze záznamu, v němž alchymista Minimalissimus Maximovič, přinejmenším stejně známý jako pomatený, poutavě popisuje muka svých posledních hodin.

Před destilací se doporučuje rozdrtit žaludy v hmoždíři na jemnou moučku.

Je též třeba říci, že posvátný dub je stromem velmi vzácným. Ona „posvátnost“ bývá nepřenosná; obchodníci, kteří prodávají žaludy posvátného dubu pro pěstování, bývají buď podvodníky, nebo podvedenými. Nezapomínejme, že posvátný dub není žádným speciálním druhem dubu. „Posvátnost“ vlastně není ničím jiným než nedědičnou mutací.

Jak může ke zmíněné mutaci dojít? Například samovolně. Posvátný dob může vzniknout z obyčejného dubu (letního i zimního) tam, kde na obyčejný dub po dlouhou dobu – nejlépe už od vyklíčení – působí magické pole značné síly. Čím je kruh magie, v němž dub roste, silnější, tím více magů žaludy obsahují, PJ by tedy neměl určovat hodnotu náhodně.

Pro každý dub, jenž roste v V.-X. kruhu magie, existuje pravděpodobnost (pořadové číslo kruhu magie plus desetina počtu let, po které tam dub roste) %, že bude posvátný. Teoreticky se hází každý rok, takže pokud si na konkrétní exemplář házíš poprvé, použiješ tento vzorec, pokud už podruhé nebo poněkolikáté, házíš si jen za léta, za něž jsi dosud neházel.

Příklad: Před třemi lety postavy posbíraly pár žaludů pod dubem, u nějž existovala pravděpodobnost 14 %, že bude posvátný. Hodil jsi na k% 55, a posvátný tedy nebyl. Teď se k němu postavy vrátí. Je pravděpodobnost 0,3 %, že za dobu jejich nepřítomnosti potřebné magické vlastnosti získal. (Hod se provede trojitým použitím k10; padne-li 001 až 003, dub je posvátný.)

Posvátné duby často vyrostou v místech, kde zemřel nějaký druid. Zda k tomu dojde i v případě, že je zabit rukou alchymisty právě za tím účelem, bude ještě muset prokázat nebo vyvrátit další výzkum.

Relativně velké množství posvátných dubů vděčí za své magické vlastnosti druidovu zaklínadlu odčaruj nemrtvé. Pokud přímo na místě umrtvení nemrtvého (na témž čtverečním sáhu) vyraší dub, může zmutovat a stát se posvátným dubem. Šance, že dojde k tomuto jevu, je zhruba rovna (celkový počet magů, jež byly potřebné na vyvolání nemrtvých, kteří byli zničeni na tomto sáhu čtverečním, minus celkový počet dovršených let, které uběhly od zničení jednotlivých nemrtvých) %. Pakliže se místo zároveň nachází v V.-X. kruhu magie, pravděpodobnost se sčítá. Konečné číslo však závisí především na PJ.

Příklad: Na místě, kde druid Břízoslav před padesáti lety zničil kouzlem odčaruj nemrtvé standardního upíra (108 mg) a kde též shodou okolností jeho kolega Zelenochvost minulý měsíc rozložil standardního kostlivce (6 mg), vyraší dub. Šance, že půjde o dub posvátný, je rovna 64 % (108 + 6 - 50 - 0).

Nezřídka najdeme posvátné duby také v hájích, kde druidové konávají své obřady, ale dovolujeme si pochybovat, že by tam jen tak pustili nějakého alchymistu, natož že by ho nechali provádět sběr žaludů. Bohužel o tomto typu posvátných dubů a především o přesné příčině jejich magických vlastností můžeme s jistotou říci jen málo. Výzkumný pracovník, který měl do problému vnést světlo, se vrátil z hvozdů přiotrávený bobulemi jmelí a neschopný vypovídat. Zbytek svých dní dožil kvůli panickému strachu ze zelené barvy uprostřed pouště a navzdory zakalené mysli dosáhl obdivuhodných výsledků v pokusech o trvalou metamorfózu supů v pečené holuby.

Žádný opravdový druid by se (bohužel) nesnížil k tomu, aby s posvátnými žaludy obchodoval; všechny pokusy v tomto směru skončily fiaskem.

Pakliže je posvátný dub přesazen do půdy, která je „posvátnosti“ méně příznivá než jeho mateřská půda, stane se postupně (zhruba během měsíce až roku) normálním dubem bez jakýchkoli magických vlastností. V případě přesazení do kruhu magie může dub magických vlastností naopak nabýt (pravděpodobnost je uvedena výše).

 

Zlaté kapradí je narozdíl od posvátného dubu samostatným rostlinným druhem. Vyskytuje se dost vzácně, ale zato ve větších shlucích. Vypadá jako klasický kapraď samec, ale listy i stonky mají nazlátlý odstín. Vyskytuje se na vlhkých stinných místech, ale zase ne tam, kam vůbec neproniknou sluneční paprsky. Pro destilaci se používá celá rostlina včetně kořene. Rostlina se důkladně vyvaří ve vodě, její zbytky se odstraní a odvar se nechá již bez záhřevu odpařit. Jemný nazlátlý prášek, který se usadí na dně nádoby, se pečlivě seškrábe; jde o velmi čistou magenergii.

Pro sběr se doporučuje noc slunovratu nebo rovnodennosti. V té době hodnota magenergie obsažené v rostlině kulminuje a dosahuje až 10 mg na jednu rostlinu; v případě, že na onu noc připadne úplněk, pak může být dokonce ještě vyšší. V kteroukoli jinou dobu se pohybuje někde kolem 5 mg, ale nikdy se nestává, že by zlaté kapradí neobsahovalo magenergii žádnou, pakliže není ohlodáno myšicemi sněžnými nebo sbíráno na místě, kde zrovna probíhá úplné zatmění slunce.

Co se týče techniky, je vhodné sbírat zlaté kapradí v noci. Každá rostlina by se měla podle našich informací před utržením dvakrát obejít s planoucí loučí za tichého zpěvu známé avantgardní písně „Alchymista, to je pán“. Před začátkem destilace je nutno z kořínků pečlivě studenou vodou vymýt hlínu, aby v magenergii nebyly přítomny nežádoucí příměsi.

 

Kořen mandragory se hledá dost obtížně, neboť tak řečená mandragora je velice vzácnou nevypočitatelnou rostlinou a roste na nejrůznějších místech a v nejrůznějších oblastech včetně polárních pustin a pohyblivých písků. Leckdy se někde objeví jen jediná rostlina a jiný exemplář v okolí prostě nenajdeme. Pokud co se týče mandragory vůbec existuje nějaké pravidlo platné ve více než jednom procentě případů (kromě pravidla o výjimce z pravidla a pravidla o neplatnosti pravidel), pak je to fakt, že občas možná roste na místech, kde se během dne střídá světlo a stín.

Kořen mandragory je masivní, pokroucený a podlouhlý. V případě narušení reagují dosud neidentifikované látky obsažené v kořenu s kyslíkem a zbarvují se modře.

Mandragora velmi dobře drží v zemi. Je proto nutno rostlinu opatrně vykopat, nejlépe mosaznou kypřicí motyčkou, kterou doporučují nejrenomovanější odborníci na sběr mandragor (ti, které tato jejich zoufalá specializace ještě nepřivedla do hrobu nebo ústavu pro choromyslné). Sbírat by se měla během slunného dne, nejlépe pozdě odpoledne, kdy jsou květy rozvinuté a dochází k takzvané magické fotosyntéze. Jedná se o složitý proces, při kterém se už tak značné množství magenergie zvyšuje na zhruba 15-45 mg. Během noci tato nadstandardní magenergie opět vyprchá.

Sbírá se pouze kořen; ostatní části rostliny se zakopávají na místě, kde mandragora rostla. Pokud je nám známo, dosud se žádnému alchymistovi nepodařilo vypěstovat mandragoru ze semínka a založit si záhon nebo dokonce plantáž mandragor. Byly vysloveny i domněnky, že semena mandragory jsou pouze podlou lstí této ve všech ohledech zrádné rostliny a že se mandragora rozmnožuje jiným způsobem. Podle našeho názoru pouze nebyla objevena vhodná technika, jak semínka přinutit ke spolupráci.

Mandragora má některé další vlastnosti. Jedná se o silné afrodiziakum a ve větším množství působí smrt. Je třeba mít na paměti, že kořen může obsahovat naprosto minimální množství účinné látky, nebo naopak množství, jež by pohodlně vystačilo na otrávení obra lidožrouta. To stejné platí i u magenergie (její množství nicméně na množství účinné látky nijak nezávisí). Postupy mohou být dodrženy naprosto precizně, a přece kořen nemusí obsahovat ani uváděné minimum (15 mg). Naopak i naprostý amatér může z mandragory vytěžit 45 mg.

 

Ostny obřího dikobraza nejsou nijak zvlášť vzácné, neobsahují ovšem obvykle více než šest magů (maximální námi zjištěná hodnota je deset, ovšem to už je velká vzácnost) a leckdy v nich nenajdete ani náznak magenergie. Dikobrazi nejsou sami o sobě magičtí tvorové, ale jejich ostny mají zvláštní schopnost absorpce magenergie. Pokud daný dikobraz někdy zabloudil do míst se zvýšeným výskytem magenergie (viz PPE-postavy str. 130), pak jsou jeho ostny magické, dokud existují, ovšem nezapomeň, že u dikobrazích ostnů je 1-6 hodnotou magenergie vyextrahovatelné ze všech ostnů jednoho dikobraza celkem (PPZ str. 102). Existuje domněnka, že ostny obsahují tolik magenergie, kolikátý kruh magie dikobraz navštívil. Pokud jich navštívil více, hodnota se prý nesčítá, nýbrž se jako směrodatná bere ta nejvyšší.

Dikobrazí ostny je možno sbírat v kteroukoli dobu a jakoukoli technikou. Magenergie se z nich extrahuje pomocí pyrolýzy, tedy tepelného rozkladu. (V praxi to vypadá tak, že se ostny za vysoké teploty spálí a z jemného popela se vyzíská magenergie.)

 

Křídla obřího netopýra obvykle obsahují 0-10 mg. Aby byla dodržena předepsaná technika, musejí být křídla oddělena od těla pomocí stříbrného předmětu, ať už jde o dýku, strunu, ostruhu, minci nebo cokoli jiného. Křídla by též měla být pokropena krví netopýra, kterému patřila. Alchymistovi, jenž si krve zároveň lízne, se do roka a do dne nesplní přinejmenším jedno přání.

Pak se křídla rozřežou stříbrným předmětem na malé kousky a naloží do lihu. Po jednom až dvou měsících se z nich magenergie vyluhuje. V té době je možno pevnou složku vyhodit a používat jako magenergii pouze líh nasycený magenergií.

 

Játra huňáče modrého obsahují obvykle 10-20 magů. Odborné publikace neuvádějí, že by tato hodnota byla v určité době vyšší a v jiné nižší, a ani závěry našich pracovníků tuto možnost nepotvrzují. Zdá se nám pravděpodobné, že je množství magenergie vrozené a během života se nemění.

Játra se co nejdříve po huňáčově smrti nakrájejí na tenké plátky a nechají sušit. Sušené maso se potom v hmoždíři rozdrtí na masovou moučku. Ta se smísí s patnáctiprocentní kyselinou octovou. Směs se nechá 24 hodin v klidu. Pak se z ní magenergie standardním způsobem vydestiluje a dle potřeb toho kterého alchymisty naředí.

 

Roh gorgony není lehké získat. Gorgona sice nepředstavuje nijak nepřemožitelného protivníka, ale jedná se o dost vzácného magického tvora. Odborné publikace uvádějí, že její roh obsahuje přibližně 33-99 magů.

Taktéž zde, stejně jako u většiny předmětů živočišného původu, jež obsahují magenergii, není stanovena přesná doba sběru. Co se týče postupu: roh odlomíme (pravděpodobně až po smrti gorgony, ale pro ty, kdo dávají přednost nenásilí, jsme vyvinuli speciální uspávací lektvar gorgohypnol). Po odlomení jej nastrouháme, popřípadě rozštípeme ostrým předmětem a rozdrtíme v hmoždíři. Ze vzniklého prachu extrahujeme magenergii obvyklým způsobem.

 

Dračí vejce je jedním z vůbec nejvhodnějších předmětů pro vyzískání magenergie, musí se ovšem dbát na přesné dodržování všech předepsaných postupů.

Dračí vejce je předmětem velmi vzácným a velmi dobře hlídaným. Pakliže se některému alchymistovi podaří získat takovéto vejce, ať se nejdříve přesvědčí, zda se nejedná o vejce dobrého draka. Druh draka rozpoznáte podle zbarvení vejce nebo jiných zvláštních znaků; rudý drak mívá rudé vejce, vejce ohnivého draka bývá neobvykle horké, vejce vodního draka je kulaté a obvykle se nachází pod vodou, poloprůsvitné vejce ledového draka chrání ledová krusta, vejce duhového draka je pruhované všemi barvami duhy.

Co se týče vajec pověstného Zlatého draka a Drakodlaka, přikláníme se spíše k názoru, že tito jedinci existují pouze v jednom exempláři (pokud vůbec), že jsou prakticky nesmrtelní a že se nereprodukují.

Není předepsána žádná technika sběru, ale pakliže v průběhu destilace na obloze září souhvězdí Draka (a to i v případě nepřízně počasí), bývá dosahováno nejlepších výsledků.

Při destilaci samotné je vzhledem ke značné koncentraci magenergie v relativně malém objemu nutno dodržet přísná bezpečnostní opatření. Vejce je nejdříve naloženo do vinného octa. Až skořápka změkne a zvláční – což se děje po velmi proměnlivé době, pro niž je určující druh draka: je třeba tvrdost průběžně zkoušet –, ocet se vypustí, vejce se omyje čistou vodou, vláčná skořápka se opatrně napíchne nebo nařízne a vaječná hmota se nechá pomalu vytéct do kotle nebo jiné nádoby. Tam se za použití masek na obličej a dalších ochranných pomůcek částečně rozšlehá klikovým rychlošlehačem větších rozměrů. Pakliže je dráče již vyvinuté, nezbývá než přidat kyselinu chlorovodíkovou a povařit, aby byly pevné části rozloženy. Nato se kyselina neutralizuje za užití přesně vypočítaného množství sodného louhu (toto množství je odvislé od použitého množství kyseliny chlorovodíkové); vznikne kuchyňská sůl a voda. O neutralitě roztoku se po důkladném promíchání a po hodině klidu ujistíme pomocí lakmusového papírku; pakliže je roztok kyselý nebo zásaditý, pokračujeme dále v neutralizaci přidáním protikladné složky, dokud není roztok dokonale neutralizovaný. Potom obsah kotle znovu uvedeme do varu a zahustíme. Nakonec hmotu rozdělíme podle vlastního uvážení do flakónů či jiných nádob a uložíme do truhly.

Další možností je prý vejce vyfouknout, tedy naleptat oba konce kyselinou, pak je proděravět majzlíkem a proudem vzduchu obsah vejce dostat ven, ovšem vyfukovat dračí vejce, to je spíš práce pro obra než pro alchymistu. Rozbít skořápku nedoporučujeme; za prvé je tvrdá jako kámen, za druhé zhruba ve třiceti procentech případů dochází ke katastrofě (v případě ohnivého draka jde o exotermickou reakci, u ledového nebo černého o endotermickou, u hnědého o vystříknutí kyseliny apod.).

Kolik magenergie obvykle obsahuje dračí vejce? Skutečný rozsah je o dost širší než obvykle uváděných 100-300 mg. Spočítej průměr magenergie, kterou má k dispozici na den matka a otec. Hodnota magenergie vevejci je potom rovna dvoj- až trojnásobku tohoto čísla. Jak vidno, vejce moudrých draků jsou cennější než kterákoli jiná, avšak jsou též nesrovnatelně lépe hlídána.

Vyextrahovat magenergii z vejce dobrého nebo neutrálního draka bývá pokládáno za velice zlý čin.

 

Lysohlávky jsou nevelké houby s tenkou nohou a kloboukem, jejž při okraji zdobí drobné vroubky. Známe je především jakožto houby obsahující halucinogeny, po nichž má člověk pocit, že létá. (Často létá doopravdy, ale povětšinou kolmo dolů.) Už méně známé je, že lysohlávky obsahují magenergii. Nejde o nijak závratnou hodnotu, jen zhruba 1-2 mg na jednu plodnici. Musejí se ovšem sbírat za úsvitu, v době, kdy už obloha jasní, ale slunce ještě nezapočalo svou pouť po obloze.

Technika sběru je v tomto případě spíše zvykem než nutností; přesto se domníváme, že je dobré respektovat obyčeje našich dávných kolegů. Konkrétně u lysohlávek se postupuje tak, že se sbírají levou rukou bez použití nožíku. Patří k dobrému tónu za každých deset utržených lysohlávek nechat jednu nalezenou bez povšimnutí.

Magenergie z lysohlávek je podle některých zvláště vhodná pro vyvolávání démona nosiče; tvrdíval to například známý specialista na lysohlávky a skoky z výšky bez použití padáku, blahé paměti Bernardin Pantoufle přezdívaný Letec, jenž se následkem přílišného vědeckého zápalu stal obětí neblaze proslulého halucinogenu obsaženého právě v lysohlávkách. Našim výzkumným pracovníkům se ovšem nepodařilo prokázat jakýkoli kvalitativní rozdíl démonů nosičů v závislosti na druhu použité magenergie.

 

Morek jelena třinácteráka je relativně dostupnou a tedy vyhledávanou surovinou, z níž se dá běžně vyextrahovat 2-13 magů (mluvíme o morku z celého jelena). Ovšem daný jelen musí být zabit v noci (mezi západem a východem slunce); čím temnější noc, tím více magenergie bude morek obsahovat.

A postupy? Všechny morkové kosti musejí být vystaveny alespoň na tři hodiny svitu měsíce v úplňku. Tím se magenergie aktivuje. Pak nechť jsou rozštípány nekovovou čepelí (nejlépe kamennou), morek nechť je vybrán (nesmí být z kostí vyvařen) a nechť je uložen v nekovové nádobě. Vůbec po celou dobu od aktivace nesmí morek přijít do styku s kovem, jinak se magenergie definitivně deaktivuje. Nádoba ať zůstane do příštího úplňku uskladněna v chladu a suchu a chráněna před dětmi, domácími i divokými zvířaty a světlem. O příští úplňkové noci nechť je morek povařen za použití kolíčku na nos či jiné ochranné pomůcky (v té době už totiž bude zřejmě poněkud zapáchat i přes uchování v chladu). Za horka je třeba scedit přes husté síto tuk, alespoň většinu; zbylá pevná hmota je magenergická. Svíce odlité z tohoto tuku jsou naprosto nepoužitelné a velmi nelibě páchnou, což z nich udělalo oblíbený dárkový předmět.

 

Kromě uvedených položek pochopitelně existuje nespočet dalších. Nepochybujeme, že některé z nich námi vůbec nebyly objeveny, natož takto podrobně popsány. Proto uvítáme případnou publikaci odborných studií, které pojednají o jejich sběru a zpracování.

 

Je naší morální povinností poděkovat zde v závěru těm pracovníkům, kteří bohužel nepřežili některé riskantnější úkoly zadané výkonným výborem Výzkumné sekce Organizovaného alchymiststva. Pozůstalým tímto vyjadřujeme nejhlubší soustrast. Na výrobě zlata pro jejich odškodnění se intenzivně pracuje.

 

Varování: Autoři nemohou převzít žádnou zodpovědnost za jakékoli přímé, nepřímé či následné škody na majetku nebo újmy na zdraví ducha a těla způsobené nedodržením či dodržením zde popsaných sběrných a destilačních postupů.

 


Publikování této verze: 22. 11. 2006 15:30

Sepsání: asi 1999

Poslední celková revize: asi 1999

Počet normostran (v přepočtu): 11

Počet slov: 2953

Umístění: http://www.david-zbiral.cz/Mgnalch.htm

← Dračí doupě